Mým úkolem je hledat průnik českých a izraelských zájmů, říká vědecká diplomatka v Izraeli

V Izraeli již sedmým rokem buduje česko-izraelskou vědeckou spolupráci. „Nedávno mě na jedné akci poznal bývalý izraelský ministr pro vědu Ofir Akunis. Možná to zní kýčovitě, ale mě opravdu potěšilo, že věděl, kdo jsem, a beru to jako určitou formu respektu k mé práci,“ říká Delana Mikolášová, česká vědecká diplomatka v Izraeli.

Máte doktorát z politologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je pro vědeckého diplomata důležitá osobní zkušenost s vědou?

V rámci doktorátu jsem se věnovala problematice Izraele, takže jsem ve své práci mohla využít poznatky ze studia. Navíc jsem již také měla zkušenost s izraelskou mentalitou a způsobem uvažování z doby, kdy jsem strávila část svého studia na Tel Aviv University. Před mým výjezdem probíhala debata o tom, zda má být vědecký diplomat v Izraeli spíše akademik, nebo kariérní diplomat, jelikož tato pozice v systému české diplomacie do té doby neexistovala. Do Izraele jsem tedy vyjížděla jako vůbec první česká vědecká diplomatka, tak nebylo kde čerpat zkušenosti. Sice bylo možné se do určité míry inspirovat praxí některých evropských zemí, které již systém měly etablované systémy vědecké diplomacie, nebylo však možné převzít některý konkrétní zahraniční model, protože každá země volí jinou národní strategii podle svých potřeb. 

 Teď už ale zkušenosti máte. Jak byste tedy hlavní náplň své práce popsala? 

Vědecký diplomat funguje jako takový facilitátor, který dostává celou řadu podnětů z široké škály humanitních i přírodovědných oborů. Moje role spočívá v tom, že musím být schopná najít a propojit ty správné lidi a pootevřít pomyslné dveře k možné spolupráci. Mým úkolem je dlouhodobě hledat průnik českých a izraelských zájmů a umět hovořit společnou řečí s českými i izraelskými zástupci.

Kdo konkrétně se na vás obrací?

Například české univerzitní delegace na úrovni rektorů, děkanů či vedoucích konkrétních akademických pracovišť, které přijíždí na jednání o různých tématech s izraelskými partnery. Prostřednictvím našeho zastupitelského úřadu jim pomůžeme se v Izraeli zorientovat, zorganizovat program, doporučit jednotlivé schůzky či pomoci s logistikou. Izrael má řadu specifik – pracovní týden začíná nedělí a končí čtvrtkem, pracovní rytmus v průběhu roku se řídí židovským kalendářem, na což je potřeba českou stranu často připravit.

Kontaktují vás také jednotliví čeští vědci?

Ano, zajisté. Ti mají zpravidla již dobrou představu o tom, kdo je v jejich oboru vhodný partner, ale chtějí třeba doporučit další zajímavé schůzky v akademické oblasti nebo pomoct otevřít dveře na izraelská výzkumná pracoviště, se kterými ještě dosud nespolupracovali. Mým hlavním úkolem je tyto odborníky propojit s partnery v izraelském vědecko-výzkumném ekosystému. Výslednou spolupráci na vědecké úrovni – tedy to, jestli nakonec skutečně podají společnou žádost s izraelskými partnery o výzkumný grant – však již nedokážu ovlivnit. To už záleží na konkrétních vědcích či institucích. Často také spolupracuji s českou i izraelskou státní správou – mými partnery je například MŠMT ČR, MPO ČR, Technologická agentura ČR a jejich protějšky na izraelské straně. Méně často se stává, že mě kontaktuje izraelský vědec a shání nějakého partnera ČR. I tyto situace však čas od času řešíme.

Jak si mám přípravu na jednání s Izraelci představit? 

Když si s Izraelci domluvíte schůzku, tak se na ni zpravidla dobře připraví. Budou mít představu o tom, kdo jste, co přibližně děláte a co by jim schůzka s vámi mohla přinést. Nemají čas „ztrácet čas“. Očekávají, že také vy si před schůzkou s nimi uděláte „svůj domácí úkol“ a budete mít alespoň hrubou představu o tom, kdo před vámi sedí a čeho na schůzce chcete v ideálním případě dosáhnout. Izraelci jsou velmi věcní a rychle přecházejí k jádru samotného problému – co můžeme dělat společně, jak to konkrétně uděláme, jak si rozdělíme úkoly a jaké časové mezníky si stanovíme. Často se na schůzkách ptají: “Co umíte dobře, v čem jste nejlepší, a co konkrétního chcete po nás? V čem bychom si mohli být vzájemně prospěšní?“ Když jsem na jednání, kdy k sobě česká a izraelská strana rychle najdou společnou cestu, rozumějí si, diskutují o konkrétních možnostech spolupráce a vše do sebe zapadá, mám z toho upřímnou radost.

Co v Česku umíme dobře a co Izraelcům nabízíme? 

Máme velmi kvalitní základní výzkum v mnoha oborech, hlavně těch přírodovědných. Mám dojem, že absolventi našich magisterských a doktorských oborů mají často velmi široký záběr vědomostí, vzdělání je techničtější a detailnější ve srovnání s Izraelem, kde je naopak kladen důraz na aplikovatelnost znalostí do praxe. Dalo by se to shrnout do věty: „Nepopisuj mi detaily toho, co přesně umíš, ale řekni mi, jak s tou znalostí naložíš.“ Myslím si, že Izraelci mají k znalostem a schopnostem českých výzkumníků respekt. Asi to bude znít trochu divně, ale řekla bych, že u nás děláme vědu více „řemeslně“, což Izraelci oceňují. Také bývají pozitivně překvapeni velikostí a komplexitou českých výzkumných infrastruktur.

Takže místo základního výzkumu aplikovatelnost…?

Izrael má 9,5 milionu obyvatel a rozlohu jako naše Morava, je to velmi malá země. Má devět akademicky orientovaných veřejných výzkumných univerzit, na kterých je možné absolvovat PhD studium, a kolem 30 tzv. „colleges“, které jsou propojenější s firemním sektorem. Tím, jak je izraelský trh malý a historicky není propojen s okolními arabskými zeměmi, přemýšlí Izraelci vždy od samého začátku v globálním měřítku. Orientují se na to, aby jejich řešení bylo nejlepší řešení na světě. Cílem je Amerika a Evropa. Přemýšlí globálně a to je posouvá, protože svůj nápad si musí velmi brzy obhájit v silné konkurenci.

Srovnání s ČR tedy není zrovna na místě?

Z hlediska fungování vědeckého systému není ČR s Izraelem podle mého názoru úplně srovnatelná. Izrael například nemá možnost budovat své strategické výzkumné infrastruktury z prostředků EU, financuje je proto převážně z národních zdrojů v kombinaci s donorskými dary ze zahraničí. Izraelské ministerstvo pro vědu v úzké spolupráci s akademickou sférou, zástupci businessu a dalšími aktéry státní správy pravidelně stanovuje národní vědecké priority, jejichž výzkum následně cíleně podporuje. Například před 10 lety byly prioritou nanotechnologie a na šesti největších izraelských univerzitách postupně vznikla specializovaná nano-centra, která se vzájemně v rámci systému vědy a výzkumu doplňují. Před dvěma lety Izrael definoval národní program na podporu umělé inteligence (AI), který je nyní ve fázi implementace. V červenci 2022 představila Izraelská inovační autorita ve spolupráci s dalšími aktéry z veřejné i soukromé sféry záměr vybudovat v příštích dvou letech unikátní výzkumnou infrastrukturu pro quantum computing, která má izraelskému inovačnímu ekosystému zajistit náskok v nastupující éře super počítačů. Národní výzkumné priority jsou tak výsledkem široké expertní debaty a flexibilněji reagují na globální výzvy.

Je věda pro Izrael velkou prioritou?

Určitě. Izrael ještě donedávna prakticky nedisponoval žádnými významnějšími ložisky nerostných surovin (to se změnilo, až v roce 2010 s objevem nalezišť zemního plynu v Haifském zálivu). Soustředili se proto na sektory ekonomiky s vysokou přidanou hodnotou. Podpora špičkového výzkumu byla historicky klíčová také proto, aby si izraelská armáda udržovala výraznou technologickou převahu nad znepřátelenými státy ve svém bezprostředním sousedství. Často se dočtete, že v Izraeli je vysoký počet výzkumníků na počet obyvatel, 9 nositelů Nobelových cen a koncentrace start-upů je vyšší než v Silicon Valley.

Můžeme říct, že věda je pro Izraelce něco jako „národní sport“?

Když v roce 2019 izraelská soukromá firma Space IL ve spolupráci s řadou partnerů včetně NASA vyslala historicky první soukromou sondu Beresheet k Měsíci s cílem na jeho povrhu přistát, vzbudilo to mezi veřejností obrovskou vlnu nadšení a děti se s oblibou na školních karnevalech převlékali za astronauty. Přání stát se vědcem či založit start-up, jehož přelomová technologie jednou dobude svět, je součástí národní povahy. Veřejnost chápe vysokou úroveň vědy a technologií jako něco, co je pro budoucí prosperitu Izraele naprosto nezbytné. Jsou na svou zemi v tomto směru pyšní. Již středoškoláci běžně jezdí v rámci školních programů navštěvovat univerzity, hovoří s výzkumníky a vědci. Často se v rámci svých školních projektů také podílí na konkrétních výzkumech. Vědecké prostředí pro ně není cizí a vědecká profese není nedosažitelná.

Dalo by se říct, že za úspěchy Izraele stojí i schopnost vědu a výzkum komunikovat a popularizovat? 

Izraelci jsou mistři komunikace a ovládají skvěle i téma popularizace vědy. Umí se dobře prezentovat  a znají svou hodnotu. Většina izraelských výzkumníků dokáže během několika vět poutavě vysvětlit, čemu se ve vědě věnují, a to i pro člověka zcela mimo obor. Neukážou vám matematické rovnice, ale řeknou, jaké mohou mít výsledky jejich výzkumu praktické uplatnění. Když Izraelci něco dělají, tak vědí, proč to dělají, a umí svůj záměr odprezentovat tak, aby měl co největší dopad. Řekla bych, že čeští vědci se obecněji více zaměřují na detaily svého výzkumu a bývá pro ně často obtížné své výzkumné závěry zobecnit tak, aby je alespoň rámcově dokázala uchopit i nevědecká komunita a businessová sféra. Chci však zároveň zdůraznit, že i já si odsud z Izraele s radostí všímám toho, že během posledních let dochází u českých vědců k velkému posunu ve schopnosti komunikovat výsledky jejich výzkumu.

V čem ještě spočívá izraelský úspěch?

Izraelci mají jinou mentalitu než Češi. Jsou zvyklí hodně improvizovat a mít zároveň rychlý tah na branku. Češi jsou sice taky improvizátoři, ale míváme i tendenci přešlapovat na jednom místě a nedělat zásadní rozhodnutí. Když Izraelci udělají chybu a něco jim nevyjde, tak se to nebere jako nějaká životní prohra. Dělat chyby je součástí procesu učení. Úspěšné startupy vznikají třeba až na 5. pokus. Mám však dojem, že se to začíná v české prostředí postupně také měnit a ochota riskovat se u nás už začíná objevovat, ale k Izraelcům máme zatím ještě daleko. My jsme spíš skromnější a čekáme, abychom měli vše potvrzené, ověřené a detailně promyšlené. Izraelci prostě vystřelí a zkusí to. Spoustu věcí pak ladí za pochodu. A když to náhodou nedopadne, tak už se o tom startupu už nikdy nedočtete.

Pozvolna vyhlížíte konec vašeho sedmiletého působení v Izraeli…

Přiznám se, že máme teď v září rozběhnuto několik projektů a řešíme už i výhled na rok 2023, takže ještě nemám čas příliš bilancovat. Přála bych si, aby po mě zůstaly fungující stipendijní programy. Tel Aviv je nejdražší město na světě a vše je tu cca 7krát dražší než v ČR. Pokud tu chcete strávit nějakou dobu, stipendium je nezbytné. Proto jsem nadšená z toho, že Nadační fond Neuron ve spolupráci s IOCB Tech, BIOCEVem a Česko-izraelskou smíšenou obchodní komorou nedávno vytvořil nové stipendium pro talentované výzkumníky s názvem „Czech-Israeli Innovation Interships“. Přála bych si, aby se během mého působení tady v Izraeli ještě podařilo dát dohromady finanční nástroj, který umožní, aby čeští studenti mohli strávit nějaký čas v izraelském start-upu. Podobný program již například funguje pro německé studenty z vybraných spolkových zemí.

Tereza Mašínová, Oddělení publicity, Sekce pro vědu, výzkum a inovace | 21. září 2022